O klubu

Je pro mne obtížné pohovořit a zavzpomínat na náš klub, který prošel mnohým názvoslovím. V současnosti hrajeme (již dlouhou dobu) pod hlavičkou SK Děčín. Já, když jsem se jako malý kluk přestěhoval v roce 1962 do Děčína z Rumburka (Děčín se stal okresním městem), tak jsem zjistil, že mnoho kluků kromě fotbalu překvapivě holduje i šachu. Na dvoře, který utvořil blok čtyř domů, jsme sehráli mnoho šachových partií. Zjistil jsem, že začínám být poměrně dobrý. Jelikož jsem musel fotbalu díky nemocným průduškám zanechat, začal jsem se poohlížet po dobrém šachovém oddílu. Podle přirozené dostupnosti jsem zašel do místního Dynama na Teplické ulici. Při seznámení jsem dostal na rozehrání starší dobré hráče, kteří měli druhou výkonnostní třídu, a kupodivu jsem pár partií vyhrál. Okamžitě se mě ujala legenda děčínského šachu pan Urban, který se věnoval celé generaci nastoupivších nadějí (dále jmenujme Vlastu Sejkoru, Bohouše Vyhnálka, Pepu Novotného, Martina Kameníka atd.). Pod jeho vedením šla naše výkonnost rychle nahoru. Bohouš Vyhnálek později na vojenském mistrovství skončil na 2. místě za Plachetkou a Vlasta si zahrál s Edou Medunou o titul přeborníka republiky. Rychle uteklo obdobím střední školy, dostal jsem se na medicínu v Plzni, a tak na 5 let ztratil kontakt s děčínským šachem. Po promoci jsem se vrátil do Dynama, později přejmenovaného na Slávii Děčín. To jsem již zaznamenal jistý pokles výkonnosti Slávie. Navíc se začal prosazovat jiný agilní děčínský funkcionář Karel Strejc z Lokomotivy Děčín, který uspořádal na tehdejší dobu velmi kvalitní mezinárodní turnaje, jak dokazuje naše Kronika. Také se již začala projevovat jistá nevraživost až hašteřivost mezi šéfy jednotlivých klubů, což nepřispívalo k dobrému soužití klubů. Když jsme s Vlastou Sejkorou zhodnotili vyhlídky do budoucna, rozhodli jsme se k radikálnímu řezu - spolu s Honzou Jedličkou jsme přestoupili ze Slávie do Lokomotivy Děčín (později přejmenované na Loko-Plavbu, Kablo až na současný SK Děčín). Někteří nám to později vyčítali, ale budoucnost ukázala, že rozhodnutí bylo správné. Navíc Slávie ztratila místnost na levém břehu Labe a skončila v naší hrací místnosti, kde klub tvoří již jen torzo kdysi úspěšného a početného oddílu. Uvědomil jsem si, proč Slávie tak skončila. Nenašel se nikdo, kdo by pokračoval v práci s mládeží. U nás jsme se jí začali před cca 10 lety věnovat. Začal jsem např. docházet na gymnázium, kdy z mnoha mládežníků zůstali u šachu bratři Lešákové (Jiří Lešák a Ondřej Lešák). Nebývalý rozkvět našeho oddílu nastal v době, kdy Jindra Papay odešel z Prahy. Půl roku se ohlížel po zaměstnání, takže měl čas věnovat se mládeži. :-) Pamatuji na překvapivé a uznalé pohledy vedoucích jiných oddílů, kdy jsme na mládežnickém Grand Prix sestavili (jen tak z legrace) samostatné pětičlenné dívčí družstvo. Jiné oddíly měly problém vůbec sehnat děvče. Péče o mládež se nám vyplatila. Naše B a C družstvo tvoří vlastní odchovanci, kteří se v kraji neztrácí. Trochu máme smůlu, že my staří jsme skupinou soukromníků, co se neustále stará o práci a na mládež stále není více času, který je potřeba. Zde máme dluh do budoucna - chtělo by to nové adepty od 8-10 let.

Co říci závěrem? Mám radost, že o dění v oddíle se stále více starají mladí. Např. Michal Babička (16 let) se stará o družstva dospělých a organizuje soutěže. Perspektiva oddílu je na malé okresní město poměrně slušná, máme jednu z nejhezčích hrací místností (pokud nám ji zrovna nezaberou basketbalisté při TV přenosu extraligy) a letos obsazujeme všechny soutěže: 2. ligu, KP, KP2 a KP3. Tímto faktem se nemůže pochlubit ani samotné krajské město Ústí nad Labem s registrovanými cca 150 členy! Účastníme se řady soutěží, např. Openů, oblíbené jsou také rapidy, kdy kolikrát v turnaji tvoříme jediný oddíl z ústeckého kraje. A co se týče mládeže, je zde oblíbená dlouhodobá soutěž Grand Prix. Marek Papay se dokonce stal poprvé v její historii celkovým vítězem.

Za děčínský šachový klub zavzpomínal Zdeněk Janda (Děčín, 14.9.2012)