Líbal František

Informace

Vzpomínka na Františka Líbala

Seděli jsme ve středu (17.7.) v restauraci  „Radnici“  s Jindrou Papayem a Michalem Babičkou , byli ještě plni dojmů z Pardubic, když v tom mi zazvonil mobil. Zavolal mi Mirek Havránek zprávu: „Zdeňku, sedím s manželkou v Březince a místní mi řekli, že dnes ráno zemřel Franta Líbal.“ Moje reakce byla chaotická: „Fakt? Neděláš si pr..L?“ Bohužel, nedělal si. Zpráva to byla o to překvapivější, že František, využívající každou chvilku na posezení s námi, si na vážnou nemoc či zdravotní trable nikdy nestěžoval. Pravda, panovala ty dny vedra a biologický faktor nebyl bůhvíjaká sympatická velikost.

Chvíli mi trvalo, než jsem se s faktem, že už nikdy neuvidíme Františka mezi námi, vůbec duševně srovnal.

Vzpomněl jsem si na své počátky, kdy jsem se s Frantou teprve seznamoval. Já, dorostenčík, usilující o 1. třídu, on uznávané KM, jsme hráli okresní přebor, pořádaný na Dynamu na teplické ulici. Franta na mě působil přísně, až profesorsky. Málokoho si zpočátku připouštěl k tělu. Hrozně nerad prohrával (ostatně, kdo rád prohrává, že? :-) ). Podařilo se mi tehdy nad ním vyhrát, on odešel, když zmačkal partiář. Myslím, že od té doby mě začal uznávat, že něco umím. Že se i s tou jeho pověstnou ironií umím vyrovnat a sem tam na ni dovedu odpovědět.

Bude nám opravdu chybět, on i jeho osobitý sarkasmus (nebyl to žádný jemný anglický humor), který málokdo uměl snášet. Ale byla nás většina, co jsme se mu dovedli zasmát a já ho měl rád. Každý po nějaké chvíli poznal, že jeho sarkasmus neměl za cíl někoho urazit, jen uměl neopakovatelně oglosovat situaci.

Franta šachy miloval a velmi jim rozuměl. Těšil jsem se vždy na jeho páteční telefonát: „Zdeňku, jste už na základně?“ Odpovídal jsem mu: „ Ano Franto, sedíme již v plné sestavě v hale.“ Objednával  si výhradně dvojku červeného a začal svým humorem komentovat tu probíhající blicky či analýzy ze zápasů a turnajů. Byly to nádherné večery, na které budu vždy rád vzpomínat. Mnohokrát, když při cestě zpátky vystupoval z autobusu (měli jsme společnou cestu domů), tak mi podával ruku a děkoval za příjemně strávený večer.

Nesmíme zapomenout, že v mládí byl Franta všestranným sportovcem, hrál závodně tenis (stal se krajským přeborníkem), hrál fotbal.

Také, kromě šachu, měl další velkou zálibu a to bridž. Hrál ho skvěle mnoho desítek let. Pamatuji ho již na Dynamu na teplické ul., kde začínala moje šachová kariéra.

Šachová historie Františka Líbala

Pokud si dobře pamatuji z Františkova vyprávění, tak jako dorostenec trávil mnoho času, často až do rána, v cukrárně u Holuba na Tyršově ulici, kde se díky p. Holubovi, šachovému nadšenci, provozovaly šachy. Pak pobýval na Moravě (studium) a hrál za brněnské družstvo.

Pak hrál chvíli za Teplice, než definitivně přišel do Děčína.

Pracoval jako technik (v Narexu), socialistickou éru neměl zrovna růžovou, když byl označen, jak s humorem říkal, za reakcionářský živel. Já už ho pamatuji jen jako člověka, který se věnoval pohostinství (začínal v restauracích patřících tehdejší Jednotě). Hospod vystřídal mnoho (navštívili jsme ho např. v Chřibské), než zakotvil ve svých zařízeních v Březinách.

Jeho šachové úspěchy:

Vyzdvihnu na úvod jeden významný fakt. František byl první KM v našem kraji. Obdržel ho za účast na polofinále republiky.

Za následující materiál, který mapuje pobyt Franty v Brně, děkuji p. J. Kalendovskému:

Morávek Ervín, osobní data neznáma, holič, král kavárenských šachistů v restauraci „U Brychtů“ (naproti hospodě „U stopků“ na České ul.). Tam v padesátých letech pravidelně chodila celá brněnská kavárenská „elita“: Bárta, Bezdíček, Drápal, Líbal, Macháček, Zikuška, Pokorný, Martinec, Dobrovolný, prof. Hartmann, Sýkora, David, Bohoušek Veselý, učitel Špaček, Blažek, Mezník, Jan Sedlák, který měl v Černých Polích vilu a pořád se chlubil tím, že u něho spal (zřejmě v r. 1943, když hrál simultánku ve Šlapanicích, pozn. JK) velmistr Keres atd. Oblíbený Morávkův bonmot: „Ty seš hrozně moc dobrej, ale já su o krapánek lepší“. Nebo: „Plyne, kořeň tady zhyne!“. Nebo: „Máš flek, kořeňu zbouranej.“. Dle vzpomínky Dušana Pospíšila, zvaného mezi znalci „Plyn“ - viz jeho heslo.

Více zde.

Na Františka Líbala vzpomínal Zdeněk Janda (21.7.2013)

PARTE